Harmonie kontrastů
Polsko-česká houslová tvorba 20. století
(Znovu)objevování známého
Koncem 19. a začátkem 20. století se v Polsku i Česku dařilo mnoha vizionářským skladatelům. Bylo to kromě jiného způsobeno i vzrůstem zájmu o nacionalismus a tradiční hudbu. V Polsku tvořil Fryderyk Chopin a v Rakousku (Bohemia) Antonín Dvořák. V první polovině 20. století si pak Polsko zakládalo spíše na mystičnosti, zatímco český národ zůstával nohama na zemi. Obě země však spojoval silný smysl pro folklor. Leoš Janáček ve svých dílech zachycoval moravskou lidovou řeč vesničanů, jejíž přesné tóny a rytmus zachycoval na manžetky a vnímal je jako nápěvkovou mluvu. Naopak polský skladatel Karol Szymanowski věnoval větší pozornost emocím při líčení mystických příběhů v Mýtech.
Při studiu partitur je vždy důležité pochopit hudební jazyk skladatelů, jež se během jejich života proměňuje a vyvíjí. Witold Lutosławski je tichý a meditativní ve svém raném Recitativo e Arioso, ale velmi agresivní ve svém pozdním díle Subito, Luboš Fišer je dramatický v díle Ruce a příjemný v Amorosu, bizarní Miniatury Krzysztofa Pendereckého nacházejí protiklad v zádumčivé Ciacconě in Memoriam Giovanni Paolo II..
Mnoho protikladů najdeme i v rámci jedné skladby, zejména v Subitu Witolda Lutosławského, Sonátě pro housle a klavír Leoše Janáčka, Notturnu e Tarantelle Karola Szymanowského, Filosofických dialozích Oldřicha Františka Korteho a v Sonátě pro housle a klavír č. 4 Grażyny Bacewicz.
Programy jsou sestaveny z kontrastních děl známých i méně známých autorů a skladeb. Některé z nich jsou v jedné zemi uznávané a v druhé zapomenuté, což v nás vyvolává pocit (znovu)objevování známého.
Povaha polských a českých skladatelů je zakořeněná hluboko v jejich slovanském původu. Vytváření harmonie a hledání rovnováhy je podstatou hudby. Skladatelé se jí snaží dosáhnout ve svých skladbách a interpreti ji zprostředkovávají publiku.
Čeští skladatelé byli do značné míry ovlivněni vývojem hudebního jazyka polských skladatelů po začátku festivalu soudobé hudby Varšavský podzim. Polská houslová pedagogika 20. století osobou Eugenie Umińské, žačky Otakara Ševčíka, částečně vychází ze Ševčíkovy metody.
Kombinace různých stylových prvků (jako je tradiční lidová hudba s romantickou, impresionistickou nebo moderní hudbou), s polsko-českým propojením v houslové a klavírní literatuře 20. století vytváří jedinečnou harmonii kontrastů.
Mým cílem bylo vytvoření dvou recitálů, přičemž první byl čistě pro housle a klavír a ten druhý reflektoval tvorbu českých a polských autorů 20. století v komorních obsazeních obsahující housle.
Harmonie kontrastů I.
The harmony of contrasts II.
Teze:
Během svého studia jsem zaznamenala, že zájem o polskou houslovou literaturu 20. století v České republice není nijak zvlášť veliký.
Domnívám se, že jedním z důvodů je i obtížné uchopení notového materiálu. Předmětem této doktorandské práce je uvést čtenáře do doby a vykreslit vlivy a vztahy mezi Polskem a Československem, později Českem, ve 20. století. Dále pak na vybraných konkrétních skladbách významných polských skladatelů 20. století (které jsem pojala jako reprezentanty daného autora v houslové literatuře) provést komplexní analýzu včetně zasazení do kontextu hudební řeči a života autora. V neposlední řadě je cílem práce najít pojítka a kontrasty českých a polských skladeb, které vznikaly ve stejné době v Československu (později Česku), navrhnout jejich využití do homogenních programů a poskytnout vodítka ke způsobu tvorby tónu a nácviku polských děl obsahující specifické houslové techniky.
Již v rámci své magisterské práce na téma Karol Szymanowski a jeho hudební řeč jsem se zajímala o polskou hudbu 20. století. Od té doby pravidelně konzultuji s polskými interprety jejich hudební tradice a provádím polská díla na českých i zahraničních recitálech.
Také v bakalářské práci jsem se zabývala hudbou 20. století - konkrétně českým Leošem Janáčkem, který má mnoho pararel s Karolem Szymanowským - například jeho novátorský přístup a anticipaci pozdějších stylů.
Níže je také nahrávka Sonáty pro housle a klavír č. 3 Bohuslava Martinů, která dokresluje vývoj hudby v Československu v 20. století a edukativní video, ve kterém popisuji speciální houslové techniky 20. století (opět se zaměřením na Polsko a Česko).
Součástí práce je časová osa, která vykresluje vlivy, směry a politickou situaci ve 20. století se speciální zřetelí na vývoj Polska a polské houslové školy.
Související práce a videa:
Magisterská práce je zaměřená na hudební řeč a houslovou literaturu polského skladatele Karola Szymanowského. K pochopení jeho děl je velmi důležitý kontext jeho života a období, ve kterém dané dílo vzniklo. Mimo jiné se zde dočtete o rozhovorech s polským klavíristou Marcinem Sikorským, o Szymanowského osobním životě a souvislostech houslových děl (především obou houslových koncertů, Mýtů pro housle a klavír atd.) s ostatním dílem tohoto polského velikána.
K. Szymanowski - Myths for violin and piano, Op. 30 (Pavlová/Sikorski)
Karol Szymanowski - Violin Concerto No. 2 (Pavlová/Štefan/Academic chamber soloists)
Bakalářská práce je zaměřená na houslovou sonátu Leoše Janáčka a její genezi. K pochopení Janáčkova díla je nezbytně nutné znát i jeho hudební řeč, proto se také část práce věnuje právě jí. Mimo jiné se zde dočtete o rozhovorech s paní doktorkou Alenou Němcovou, která dlouho působila v Nadaci Leoše Janáčka, a s violistou Smetanova kvarteta - panem profesorem Milanem Škampou.
